Hualien
Cesta vlakem do hualenu byla celkem fajn, našel jsem si chvíli na komunikaci s přáteli doma ale taky jsem se věnoval učení se mandarinštiny a cesta utekla o to rychleji. Po příjezdu na nádraží jsem měl asi tak hodinu čas, než jsem se mohl ubytovat, a tak jsem zašel na oběd někam, kde jsem byl schopen si objednat. Jídelna byla na rohu ulice a tak jsem měl nádherný výhled na křižovatku a život na ulici. Pozorovat dění na ulici mě baví a tak to byla v první moment celkem dobrá volba, navíc když to bylo hned u nádraží.
Poté co jsem se ubytoval mi majitelka hostelu, řekla že tam má na výpomoc člověka z walesu, ale že je momentálne na výletě v Taroku, kam jsem se taky chystal jít v dalších dnech. Večer jsem se s Mathem seznámil a vyrazili jsme na místní noční trhy, kde je živo každý den v týdnu. Někdy více, jindy méně, ale živo tam je. Chvíli jsme tak koukali, co si dát, až najednou jsme se někde zastavili a po chvíli se odněkud objevila holka z austrálie, která městem v podstatě projížděla. Další ráno mi Mathew poradil, kde si můžu půjčit motorku a že se mám zeptat na slevu, nebo prostě zkusit smlouvat a že slevu dostanu. Tedy motorku jsem měl a mohl jsem vyrazit do Taroka.
Taroko
První den přišel veliký údiv, ale taky veliké zklamání. V Taroku je spousta trailů různé obtížnosti, kde na ty obtížnější je potřeba získat povolení ke vstupu, které jsem samozřejmě neměl. Povolení se vyřizuje nejméně týden dopředu. No a tak jsem jel na motorce vzhůru od trailu k trailu. občas jsem se na nějaký vydal a ve výsledku jsem byl zklamán tím, že jsem toho vlastně moc neviděl. Nakonec jsem se alespoň vykoupal v horkých pramenech, který jsou až za posledním trailem.
Druhý den jsem se stavil v infocentru pro pohlednice a hned za infocentrem byl jeden trail, který byl zpočátku lehký, veliká část ho byla na dřevěných lávkách se schody, ale na konci navazoval jiný trail, který už byl běžným terénem a byl daleko náročnější. Když jsem vystoupal tak vysoko jak to jen šlo, zjistil jsem, že jsem na trailu, na který je potřeba povolení abych mohl pokračovat dál. Asi moc čtu cedule… No a tak jsme se otočil a šel zase dolu. Po cestě nahoru i dolu jsem potkal mezinárodní skupinu studentů a tak jsme si chvilku povídali a nakonec jsem zjistil, že bydlí ve stejném městě.
Trail za městem
Protože jsem ráno vrátil motorku, vydal jsem se pak ještě k horám těsně za městem, kde jsem našel jeden krátký trail a jeden okruh kolem vodopádu. Všude, kde se jde do přírody jsou cedule pozor na hady, nekrmte opice, a tak dále. Vyhlídka z trailu byla super. Po cestě bylo několik vyhlídokvých míst, kde jsem se taky samozřejmě zastavil a pokochal se výhledem. Na jedné vyhlídce zastavili i někteří místní, rozdělali si tam svoji mobilní kuchyni a začali vařit čaj.
Další den jsem nevěděl co dělat a tak jsem se šel podívat na to samé místo ještě jednou a tentokrát jsem navštívil i okruh k vodopádu. Po cestě zpět jsem si koupil nějaké jídlo, nakonec jsem zjistil, že paní, která mi ho prodávala, je z ruska a žije v Hualienu už asi dvanáct roků.
Navečer jsem si našel ubytování na několik dalších dní ve městě Taitung, koupil lístek na vlak a s Matem jsme zašli na plešku piva. V tu chvli jsem si ještě myslel, že cestu po obvodu ostrova dokončím…
Pokračování….