Tentokrát se vydáme na odpolední výlet. Vyrážíme z hlavního vlakového nádraží Taipei a naše destinace se nachází přibližně hodinu lokálkou ve směru Su-Ao. Na lokální vlaky je možné použít kreditovou kartu EasyCard a tak se ani nezastavujeme u přepážky abychom si koupili lístek a míříme přímo k turniketům. Jdeme na nástupiště číslo 4, odkud odjíždí vlaky na východní stranu ostrova.
Zhruba po hodině cesty vystupujeme ve stanici Sandiaoling, kde je třeba si označit konec cesty, a přímo na nádraží si fotíme mapu s turistickými trasami. Vyrážíme podél kolejí dokud nenarazíme na rozcestník a stánek s občerstvením který je posledním místem kde se dá pořídit nějaké pití.
Přecházíme kolejiště a vyrážíme mezi domy nahoru za vodopády. Cesta začíná na kamenném poschodí a po nějaké době stoupání zvolní a nakonec jdeme vyšlapanou lesní cestou. Zanedlouho narážíme na svatyni a výhled na první vodopád. Vodopád je poměrně daleko, ale to nevadí, i tak je to pěkný výhled, který rozhodně stojí za zastávku.
O několik minut chůze dál se dostáváme ke krátkému lanovému mostu přes potok. Hned vedle mostu je cedule, upozorňující na hlubokou vodu, nicméně voda je hluboká sotva třicet centimetrů a podle stop je zřejmé, že sem tam se někdo brodí, namísto použití mostu. Po asi minutě chůze se dostaneme k dalšímu lanovému mostu a pak už nás cesta vede vzhůru k dalšímu vodopádu.
Pohled na druhý vodopád je tentokrát zdola, nedaleko místa kde voda dopadá. Na vyhlídce pociťujeme vítr – vzduch strhávaný padající vodou a občas nějakou tu kapku vody, kterou je vzduch nasycen.
Po krátké pauze se vydaáváme vzhůru ke třetímu vodopádu. Cesta je velice strmá, zpočátku se jde po schodech, na které navazují schody vysekané do skály a je třeba se držet nataženého lana. Dorážíme k vodopádu, který je před námi i s malým jezírkem. Cesta odsud pokračuje ještě dál k chrámu, ale tam už nejdeme. Chvíli se kocháme a čekáme, až lidé odejdou, abychom si mohli vodopád vyfotit a poté se vydáváme zpět na cestu na nádraží.
